Ještě nedávno charakteristika dinosaurů zněla: obrovští, pomalí, studenokrevní plazi, kteří vymřeli bez potomků před 65 milióny let. A dnes? Nemálo paleontologů se přiklání k názoru radikálně odlišnému: dinosauři nebyli studenokrevní plazi, ale inteligentní teplokrevná, velice aktivní pohyblivá a rychlá zvířata, kterým v případě nebezpečí nečinilo potíže vztyčit se a běžet na zadních končetinách. Pozdější zástupci se však trvale pohybovali po čtyřech, protože stále vzrůstající tělesnou hmotnost již zadní nohy neunesly. Žili ve stádech nebo ve smečkách, ve kterých pečovali o svá mláďata. A co je zvláště důležité, tvořili zřejmě v zoologickém systému vlastní třídu. Dinosauři jsou diapsidní plazi různé velikostí, vzhledu a způsobu života. Odhaduje se, že někteří obří sauropodi vážili více než 80 tun, a nedávné nálezy naznačují, že jejich délka mnohdy přesahovala 50 metrů. Všichni dinosauři ovšem nedorůstali tak fascinujících rozměrů, někteří nebyli v dospělosti větší než slepice.
    Podle některých paleontologů dinosauři nevymřeli, ale zdárně prosperují dodnes. Je jich přes osm tisíc druhů. O tři tisíce více než savců. Známe je, jen jsme netušili, že jde o dinosaury. Jsou to ptáci. Dinosauři začínali experimentovat s ptačími adaptacemi od svého prvopočátku. Tato snaha jim vydržela až do konce druhohor, kdy se už některé skupiny dinosaurů proháněly jako ptáci vzduchem společně s ptakoještěry. Adaptace byly různé - od ochrany stabilní tělesné teploty pernatým pokryvem těla, přes vytváření bezzubých zobáků, až po získání letových schopností. První kroky do ptačí formy bytí zřejmě učinil 225 miliónů let starý Protoavis. Poslední pokus asi náleží pštrosovitému Avimimovi z Mongolska, který žil před 70 milióny let.
    Čím dál tím víc převládá názor, že ptáci jsou vlastně souhrnem několika čeledí malých dravých dinosaurů, které jedna po druhé, v dlouhém časovém rozpětí, přijaly výrazné ptačí adaptace a většinou získaly schopnosti letu. Ptáci se tedy nezrodili z jedné větve dinosaurů, ale z několika a nejsou vůbec jednolitou skupinou. Společné znaky u nich vznikly tvarovým zbližováním při stejném nebo podobném způsobu života. Různorodost je nejpatrnější u pštrosovitých, u nichž "ptačí" vývoj vyvrcholil až koncem křídy, zatímco jiní dinosauři už létali.
    Spolu s kostrami dinosaurů se na nalezištích vyskytují i otisky povrchu těla. Víme proto, že dinosauři měli tlustou, ale v podstatě holou kůži. Někteří dinosauři, například ankylosauři a někteří sauropodi, měli v kůži mohutné kostní pláty. Malé rozměry lebky v poměru k velikostí těla naznačují, že měla většina dinosaurů malý mozek a chyběly jim zuby ke žvýkání potravy. Tyto závěry však neplatí všeobecně. Existovali například ceratopsidi (rohatí dinosauři), u nichž už vůbec nelze mluvit o nedostatečném chrupu, neboť byli schopni kousat a žvýkat i tuhé rostliny. Vezmeme-li navíc v úvahu složitě tvarovaný hřeben na zadní straně jejich lebky, pak je jejich lebka mezi všemi suchozemskými živočichy největší. Z toho vyplývá, že všichni dinosauři neměli malý mozek. Třeba mozek malého masožravého dinosaura rodu Troodon byl šestkrát větší než mozek stejně těžkého krokodýla, a proto lze usuzovat, že se zvíře svou inteligencí vyrovnalo jakémukoli tehdy žijícímu savci nebo ptákovi.
    Dinosauři měli zuby zasazené do jamek stejně jako krokodýli nebo předci ptáků. Obratle byly amficélní, opistocélní, platycélní nebo procélní (tyto typy se rozlišují podle toho, zda je obratel na přední a zadní straně konkávní, či zda je na přední straně vydutý a na zadní vypuklý, nebo naopak) a často duté. Počet krčních obratlů se pohyboval v rozmezí 7 až 15, hrudních 10 až 19, křížových 3 až 11 a ocasních bylo až 70. Žebra byla připojena dvěma kloubními hlavicemi. Přední končetiny byly většinou kratší než zadní.
    Pánev tvořily tři kosti, a to kost sedací (ischium), kyčelní (lilium) a stydká (pubis). Všechny se podílely na utváření pánevní kloubní jamky, v níž byla k tělu připojena noha. Nebyla to však jamka jako u krokodýlů a většiny jiných plazů primitivnějších než dinosauři; v jejím dně byl totiž velký otvor. Stavba pánve se již tradičně považovala za důležité kritérium pro systematickou klasifikaci těchto živočichů. U plazopánvých dinosaurů vybíhá kost stydká (pubis) téměř vždy směrem dolů a dopředu a kost sedací (ischium) dolů a dozadu. U ptakopánvých jsou ilium a ischium utvářeny zhruba stejně, ale kost stydká (pubis) vybíhá jak dopředu, tak i dozadu. Pánev ptakopánvých dinosaurů tvarově připomíná pánev ptáků, je však v detailech odlišná. Pánev ptáků se ve skutečnosti vyvinula z pánve plazopánvých dinosaurů.
    Dalším důležitým rysem charakterizujícím celou skupinu Dinosauria je stavba zadních končetin, protože pohyb těchto zvířat byl daleko efektivnější než pohyb jejich méně vyspělých příbuzných tekodontů, krokodýlů a ptakoještěrů. Stehenní kost (femur) byla opatřena kulovitou hlavicí, jež zapadala do pánevní jamky a umožňovala svislou polohu zadní končetiny pod tělem. Ze dvou kostí dolní části končetiny byla kost lýtková (fibula) na vnější straně mnohem tenčí než kost kolenní (tibia) na straně vnitřní; ke kosti lýtkové byla pevně připojena jedna z kostí kotníku (astragalus). Tato kost byla v přední části navíc značně rozšířená; tím bylo spojení ještě pevnější.
    Jak plazopánví, tak i ptakopánví dinosauři byli již nalezeni v horninách starých 228 milionů let v oblasti dnešní Argentiny. Obě vývojové větve se rychle rozšířily a rozrůznily do velkého množství forem. Na konci triasu se dinosauři stali vládnoucí skupinou obratlovců. Toto výsadní postavení si udrželi po dalších asi 160 milionů let, tedy až do konce druhohor.
 

Proč ta popularita?

    Jak jsme již viděli, paleontologie se začala zabývat dinosaury až v roce 1824. Některé jejich velké kosti lidé čas od času nalézali i předtím, ale nevěnovali jim pozornost. Podle tehdy běžných představ je považovali za pozůstatky pohádkových draků. Na racionální pohled na svět bylo třeba si počkat až do 19. století. Teprve tehdy dospěli někteří vědci k názoru, že by kosti nevídaných rozměrů mohly náležet do té doby zcela neznámým zvířatům, která velikostí těla předčila veškeré, i ty nejodvážnější představy. Lidé byli vskutku ohromeni neuvěřitelnými rozměry koster, které byly nalezeny na sklonku minulého století. A koho jiného by superlativy lákaly více než děti. Právě je nejvíce vzrušoval pohled na obrázky obrovských zvířat, jež kdysi opravdu žila, protože pro ně byly zhmotněním obrů, o nichž tak rády snily.
    V poslední době byly dosavadní názory na vzhled dinosaurů, na jejich způsob života i vzájemné dorozumívání zcela přehodnoceny. Dnes mnohem lépe chápeme, proč tato skupina živočichů úspěšně existovala tak dlouhou dobu. Neopouštějme svět snů, ale připusťme, že nás dinosauři fascinují tím více, čím více odhalujeme jejich tajemství. Vezměme jen v úvahu, jak si tato zvířata 160 milionů let úspěšně vedla v evoluční soutěži se savci. Snad byli dinosauři teplokrevní, možná že se dokázali starat o svá mláďata, kolonizovali polární oblasti či putovali na dlouhé vzdálenosti v ohromných stádech, a pokud jste ochotni přijmout i ptáky jako opeřené dinosaury, pak vám nebude činit potíže uvěřit, že koncem křídy vlastně ani nevyhynuli. Není divu, že dinosauři poutají stále větší pozornost veřejnosti a že se nevyhnou ani zájmu žurnalistů, publicistů, filmařů a televizních společností. Nelze nevidět, že dinosauři vešli do povědomí člověka i jako fenomén kulturní. Stali se totiž hvězdami populárních vystoupení, tématikou karikatur, komiksů, hrdiny vědecko-fantastických knih a filmů. S jejich vyobrazeními se dnes setkáváme v reklamách, na různých částech oděvů, na plakátech a na stovkách nejrůznějších výrobků. Na výrobu a distribuci hraček s tematikou dinosaurů se po komerčním úspěchu filmu Jurský park předpokládají výdaje ve výši 500 milionů amerických dolarů.
    Dinosauři úplně nevymřeli. Jejich opeření potomci jsou hojně rozšířeni po celém světě a mnoho druhů přežívá dokonce úspěšněji než savci. Ráno u snídaně při pojídání vajíček natvrdo nebo u slavnostní tabule, z níž se line vůně pečeného krocana, husy, kachny či kuřete, však jen málokoho napadne, že si vlastně pochutnává na dinosaurovi, dobře adaptovaném na současné poměry.