Tricetatops je pravděpodobně nejznámější z ceratopsidních, tedy rohy vyzbrojených dinosaurů (Ceratopsodia). Patřili mezi poslední dinosaury, kteří na Zemi žili. Rohy měli na čenichu a nad očima a lebku opticky zvětšoval ještě velký štít na jejím zadním konci.
    Velikosti lebky odpovídal i zavalitý trup. Triceratops se vzdáleně podobal nosorožci. Mohutné sloupovité nohy mu zajišťovaly stabilitu při útocích nepřátel. Rohatí dinosauři pravděpodobně žili ve stádech, která se pohybovala po otevřených pláních a spásali vegetaci bezzubými zobákovitými čelistmi. Paleontologové tyto plazy dělí do dvou skupin: zástupci první skupiny (např. rody Centrosaurus a Styracosaurus) měli malý hlavový štít, zatímco zástupci druhé skupiny (např. rody Torosaurus a Pentaceratops) měli štít velký. Zatímco pro první skupinu byly typické dlouhé rohy na čenichu a krátké nad očima, plazi druhé skupiny nesli na čenichu rohy krátké a tupé a nad očima naopak rohy dlouhé a špičaté.
    Štíty jednotlivých druhů rohatých dinosaurů mají různý tvar a velikost. Upínaly se na ně mohutné svaly, které probíhaly lebkou směrem dolů k čelistem otvory umístěnými za očima. Štíty také chránily krk. Jestilže plaz sklonil hlavu, štít ve svislé poloze opticky zvětšoval obrys jeho těla a to jistě mělo význam pro odstrašení nepřátel. Zástupci rodu Torosaurus měli lebku ze všech rohatých dinosaurů největší; téměř 2,5 m.
    Ve fosilní podobě se však zachovává jenom kostěný vnitřek rohu, jeho povrchová vrstva (která činila roh mnohem větším) se nezachovává. Rohatí dinosauři byli doposud nalezeni pouze v Severní Americe. Zdá se, že vstoupili do měnícího se světa konce druhohor příliš pozdě na to, aby se mohli rozšířit i na další kontinenty.
 
MONOCLONIUS
dostal své jméno podle mohutného rohu, který seděl na nosních kostech. Zadní okraj lebky vybíhal v kostěný límec, který chránil nejzranitelnější místo na těle zvířete - šíji a krk. Trup byl krátký, okrouhlý, nohy nízké a silné. Nepříliš dlouhý ocas zvíře při chůzi zřejmě vleklo po zemi. Kůže, známá ze zachovaných pseudomumií, byla jako u nosorožců tlustá a byla pokryta mozaikou nepravidelných kostěných destiček. Lopatkovité zuby vyrůstaly v hustých řadách v zadní části obou čelistí, přední okraje čelistí byly přeměněny v zobákovitý až klešťovitý útvar. Monoclonius byl býložravec, který potravu nežvýkal, ale jen na drobno "stříhal" zadními zuby a pak polykal. Jeho domovem byly oblasti nevelkých jezer a suchých plošin s porosty stromů a keřů.
Tělesné rozměry: celková délka 5,4 m
výška těla 2,62 m
Geologické stáří: mladší křída
80 - 70 miliónů let
Geografické rozšíření: Severní Amerika
(Montana, Alberta)
 
TRICERATOPS
má lebku opatřenou třemi rohy. Dva vyrůstaly nad očnicemi a třetí, obvykle menší, na nosních kostech. Během života jedince se rohy zvětšovaly a často i různě stáčely, což vedlo při nedostatečných znalostech těchto zvířat ke stanovení četných samostatných druhů a poddruhů. Týlní partie lebky je protažena v kostěný krční límec, který kryl krk zvířete. Jeho okraje byly opatřeny drobnými výrůstky, které se rovněž během života jedince měnily. Přední čelisti byly přeměněny v zobákovité rostrum, adaptované na odstřihávání větviček a listů. Trup připomínal trup nosorožce, kůže byla tlustá, na povrchu rozpadlá v mnoho nepravidelných mnohobokých políček. Končetiny byly silné, digitigrádní, tzn. že zvíře při chůzi našlapovalo puze na prsty. Triceratopsi žili v oblastech, kde vedle rozsáhlých bažin a jezer byly i výše položené suché plošiny, porostlé háji sekvojí, jinanů a jiných stromů. Žili buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách jako recentní nosorožci.
Tělesné rozměry: celková délka 6 m
výška těla 2,6 m
Geologické stáří: mladší křída
80 -70 miliónů let
Geografické rozšíření: Severní Amerika (Kanada až Mexiko)
 
TRICERATOPS

Velká hlava
Rohy na čenichu a nad očima spolu se štítem na zadním konci lebky hlavu zvířete zdánlivě zvětšovaly. Na svrchní straně lebky, mezi očima, zpevňovaly čelní část lebky ještě další kosti.

 
PROTOCERATOPS
představuje zatím nejprimitivnější známou formu rohatých dinosaurů. Je dobře znám z četných nálezů koster z oblasti pouště Gobi, které reprezentují i různá vývojová stadia od zárodků ve vejci až po "staříky". Lebka vybíhá nazad v široký límec. Jeho struktura ukazuje, že to byl původně výběžek spánkové kosti, sloužící k lepšímu upevnění čelistních svalů. Límec se během života jedince zvětšoval (jako paroží jelenovitých). Tlama je vpředu zúžena v zobákovité rostrum trochu připomínající papouščí zobák. Roh na nosních kostech není vyvinut, nosní kost je jen poněkud zdvižená a u starších jedinců nese drsnatinu, za života zvířete snad krytou rohovinou. Zadní končetiny jsou štíhlé, roztažené, s velkým pětiprstým chodidlem. Přední jsou ještě štíhlejší, dosahují sotva poloviční délky zadních. Mají po pěti prstech s drápy. Ocas je poměrně dlouhý. Protoceratopsi byli býložravci. Živili se výhonky keřů, které odstřihovali svými zobákovitými čelistmi. Pohybovali se pravděpodobně ve skupinkách. Svá vejce zahrabávali do písku.
Tělesné rozměry: celková délka 2,4 m
Geologické stáří: mladší křída
70 - 65 miliónů let
Geografické rozšíření: Gobi (Mongolsko a Čína)