Zatímco na souši vládli po mnoho miliónů let dinosauři, jiné typy plazů si zvolily, za své životní prostředí moře. V době dinosaurů patřili mořští plazi, jakými byli například ichthyosauři, plesiosauři a pliosauři, mezi nejobávanější a zároveň největší vodní živočichy. Stejně jako jejich suchozemští a létaví příbuzní i oni dýchali vzdušný kyslík, což znamenalo, že se museli pravidelně vracet k nadechnutí na mořskou hladinu. Poté se mohli opět ponořit, aby lovili ryby a jiné mořské živočichy, a to jak v mělkých pobřežních vodách, tak i v hlubokých oceánech. Plazi se rozmnožují vejci a plesiosauři a pliosauři pravděpodobně
kladli vejce jako dnešní vodní želvy. Vylézali na břeh, kde se pomalu a neobratně posunovali pomocí ploutvovitých končetin,
a vyhrabávali si v písku mělká hnízda. Ichthyosauři na rozdíl od nich rodili živá mláďata, která se líhla z vajec ještě uvnitř těla samice (tzv vejcoživorodost; vyskytuje se i u naší v horách žijící ještěrky živorodé). Nejsou vzácné případy, kdy byly nalezeny kostry samic s několika kostrami mláďat uvnitř. Pliosauři a plesiosauři vymřeli zároveň s dinosaury, ale ichthyosauři vyhynuli ještě mnohem dřív. Do dnešní doby přežívají jiní starobylí plazi - želvy. Některé se také přizpůsobily trvalému životu ve vodě, zatímco mnoho jiných druhů zcela přešlo na suchozemský způsob života.
 
ARCHELON
patří mezi největší ze známých želv. Téměř úplná kostra je ve sbírkách Yalské univerzity a fotografie této kostry se vyskytují v četných paleontologických publikacích. Lebka je silně prodloužená, se zobákovitě zahnutou přední částí. Krunýř archelona byl redukovaný, což zmenšovalo jeho tělesnou hmotnost (hřbetní krunýř je prakticky bez funkce, a proto je redukovaný na minimum, z břišního krunýře zbývají čtyři centrální štítky s paprsčitými výběžky na všechny strany). Končetiny jsou ploutvovité, přední končetiny jsou větší než zadní a dokazují, že živočich se mohl pohybovat na souši jen s obtížemi. Překážkou pro pohyb na souši byla jistě pro tyto želvy i jejich tělesná hmotnost - předpokládá se, že hmotnost 3 tuny nebyla u těchto obrů zvláštností.
Tělesné rozměry: celková délka 4 m
Geologické stáří: mladší křída
80 miliónů let
Geografické rozšíření: Severní Amerika
(Dakota, Colorado)
 
ELASMOSAURUS
byl mezi plesiosaury skutečným rekordmanem pokud se délky krku týče: z celkové délky 13 m připadá na krk 7 m. Hlavu měl Elasmosaurus poměrně malou, tlamu zkrácenou ("buldočí"), vyzbrojenou špičatými zuby, které zvláště v přední části čelisti byly značně dlouhé a přečnívaly přes protilehlou čelist. Krk byl složen ze 76 obratlů, což je počet, který zatím nebyl překonán žádným živočichem recentním ani fosilním. Byl značně pohyblivý. Elasmosaurus mohl krk hadovitě stočit (hlavu mohl proti tělu obrátit až o 180°). Končetiny byly zcela přeměněny ve veslovité orgány neschopné pohybu po souši. Elasmosauři byli dravci žijící na širém moři. Jejich extrémně pohyblivý a dlouhý krk jim dovoloval bleskurychle zaútočit na kořist již v době, kdy trup zvířete byl ještě ve značné vzdálenosti od kořisti. Tou byly hlavně ryby a hlavonožci.
Tělesné rozměry: celková délka 13 m
Geologické stáří: mladší křída
80 miliónů let
Geografické rozšíření: Severní Amerika (Kansas)
 
EURYCLEIDUS
patří ke skupině plesiosaurů, kteří měli krátký krk. Má zato velkou hlavu s dlouhou tlamou, vyzbrojenou mohutnými, nazad obrácenými zuby. Jeho tělo poněkud připomíná tuleně. Končetiny jsou pádlovité, obrácené nazad a zcela přizpůsobené životu ve vodě. Eurycleidus žil na otevřeném moři nepříliš daleko od pevniny a živil se rybami. Neměl výhodu dlouhokrkých plesiosaurů, a tak musel na kořist najíždět celým tělem. Veliká tlama mu však umožňovala lovit i kořist velkých rozměrů. Kompletní kostra eurykleida je vystavena v muzeu v Halberstadtu (SRN).
Tělesné rozměry: celková délka 3 m
Geologické stáří: starší jura
170 miliónů let
Geografické rozšíření: střední Evropa
 
PELONEUSTES
Plesiosauři (podřád Plesiosauria), mezi něž patří i Peloneustes, byli mořští ještěři, kteří se poprvé objevili ve svrchním triasu. Ve spodní juře dosáhli prvního rozkvětu a v křídě se rozšířili do všech světových moří. Lze mezi nimi rozeznat dva odchylné typy. První z nich zahrnuje ještěry s dlouhým krkem a krátkou malou hlavou, druhý pak ještěry s krátkým krkem, ale s poměrně dlouhou a širokou hlavou. K tomuto druhému typu patří Peloneustes philarchus. Dosahoval délky asi 3 m. Končetiny měl přeměněné v mohutné veslovité útvary. Jurští plesiosauři jsou známí hlavně z Evropy, pozdně křídoví ze západu Severní Ameriky. Typickým představitelem dlouhokrkých plesiosaurů byl rod Plesiosaurus. Tělo i končetiny měl podobné jako ještěři řodu Peloneustes, ale krk měl nápadně dlouhý a hlavu malou a krátkou. Kůže byla lysá, končetiny byly přeměněny v ploutvovité útvary.