Nejstarší archosauři - předkové dinosaurů

    Pro dinosaury, ptáky, krokodýly, ptakoještěry a některé další živočichy si věda vymyslela souhrnný název archosauři. Všichni archosauři mají spolu i s hady a ještěry společného předka, všichni jsou řazeni do velké skupiny Diapsida. Jejich společným charakteristickým znakem jsou dva otvory ve spánkové oblasti lebky, i když je nutné poznamenat, že kostěné přepážky, které otvory oddělují, mohou u vyspělých forem, jakými jsou hadi a ptáci, zcela vymizet.
    Archosaury lze snadno rozeznat od primitivních plazů podle četných charakteristických adaptací. Mají například mezi očnicemi a nozdrami jeden otvor navíc, tzv. antorbitální okno. Další otvor leží v boční části spodní čelisti. Jejich zuby mají poměrně dlouhé kořeny, jimiž jsou upevněny v jamkách. V zadní části lebky zcela chybí kost zvaná supratemporale a pineální otvor na temeni lebky pro temenní oko je jen zřídka vyvinut. Páteř tvoří amficélní nebo platycélní obratle. Žebra jsou připojena k obratlům dvěma kloubními hlavicemi a v břišní oblasti páteře jsou navíc velice dobře vyvinuta tzv. břišní žebra, dobře chránící měkké orgány břišní dutiny. Přední končetiny bývají ve srovnání se zadními kratší a často i slabší. Nejprimitivnější archosauři se často označují jako tekodonti. Ač jsou tato zvířata dosti malá, jsou fylogeneticky velice významná, protože jsou vlastně prapředky jak dinosaurů, tak i krokodýlů a ptakoještěrů.
    Mezi prvními tekodonty, kteří se objevili na konci permu, byly jak masožravé, tak i býložravé druhy. Tekodonti byli velmi úspěšní v triasu, kdy v jejich rámci vznikly tak odlišné formy jako krunýřem chránění etosauři a krokodýlovití fytosauři. Ke konci triasu však dinosauři všechny tyto starší formy vytlačili.
 

Krokodýli a ptakoještěři

    Z tekodontů se v triasu zcela nezávisle vyvinuli dinosauři, krokodýli a ptakoještěři. Z uvedených tří skupin byli svým vzhledem nejméně specializovaní krokodýli, kteří se od druhohor změnili jen málo. Mají sice masivní lebku, ale antorbitální okno mezi očnicemi a nozdrami se buď velice zredukovalo, nebo se úplně uzavřelo. V jejich ústní dutině je vyvinuto druhotné tvrdé patro, kostěná přepážka oddělující ústní dutinu od dýchacích cest, jíž je veden vzduch z nozder přímo do nosohltanu. Kost čtvercová (quadratum), jejímž prostřednictvím se k lebce připojuje spodní čelist, má k okolním kostem velmi komplikované vztahy. Několik lebečních kostí u krokodýlů zcela chybí. Ačkoli jsou charakteristickým znakem současných krokodýlů končetiny přizpůsobené plazivému pohybu, pohybovali se jejich dávní předchůdci vzpřímeně po zadních končetinách podobně jako první dinosauři. V juře se však přizpůsobili životu ve vodě, čímž se jim podařilo vymanit se z beznadějné soutěže s dinosaury.
    Létaví plazi - pterosauři - se poprvé objevili v pozdním triasu. V té době již byli značně přizpůsobeni letu, a proto je obtížné vysledovat jejich předky. Někteří paleontologové se domnívají, že by společným předkem jak ptakoještěrů, tak dinosaurů mohl být drobnější, po zadních končetinách se pohybující (bipední) plaz Scleromochlus, pocházející z dnešního Skotska. Byl to pouze 20 cm dlouhý živočich s poměrně velkou hlavou, s lopatkou protáhlého tvaru a s páteří, na níž lze zřetelně rozlišit jednotlivé části. Jeho končetiny byly dlouhé a kostmi nártu se nápadně podobal ptakoještěrům. Podle názoru Friedricha von Hueneho mohl Scleromochlus dobře žít v korunách stromů a mít kožní blány pro klouzavý let.
    Dobře vyvinutý pátý (vnější) prst na noze lze pozorovat ještě u nejstarších ptakoještěrů, avšak u nejvyspělejších tekodontů a dinosaurů je tento prst redukovaný. To naznačuje, že se ptakoještěři zřejmě vyvinuli z tekodontů dříve než dinosauři. Na základě jiných specializací však lze usuzovat, že jsou dinosaurům fylogeneticky bližší než krokodýli.
    Třebaže lze typické znaky ptakoještěrů nalézt prakticky na celém jejich těle, charakteristická jsou hlavně křídla. Celé křídlo vyztužoval značně prodloužený čtvrtý prst. Křídelní blána byla u většiny druhů napnuta od konce tohoto prstu až k zadní noze. Avšak ne zrovna v souladu s přesvědčením mnoha lidí je nutné poznamenat, že ptakoještěři byli většinou právě tak aktivními letci jako ptáci nebo netopýři; jen někteří z nich byli specializováni ke klouzavému letu. Vrcholu svého rozkvětu dosáhli ptakoještěři během jury.
    V křídě nastal jejich zřetelný pokles jak co do počtu, tak i druhové rozmanitosti, který snad lze připsat na vrub neúspěšné konkurenci s ptáky. Ta vymýtila srovnatelné formy pterosaurů, a proto se poslední přežívající pterosauři, aby uspěli v této soutěži, vyvinuli do podoby největších živočichů se schopností klouzavého letu. V této souvislosti stojí za zmínku severoamerický Quetzalcoatlus, jehož rozpětí křídel je odhadováno na více jak 12 m.