Dnes je známo asi 350 druhů dinosaurů, ale to je jen pouhý zlomek toho, kolik jich v minulosti žilo. Mějme na paměti, že dnes známe 8000 druhů ptáků, 6000 druhů plazů a obojživelníků a 4000 druhů savců. Vezmeme-li v úvahu, že živočišný druh v průměru existuje asi dva miliony let, je zřejmé, kolik druhů dinosaurů muselo vzniknout a zaniknout během 150 milionů let jejich existence. Kdyby v určité době žilo na celém světě jen 2000 druhů, pak lze odhadnout, že za celou dobu existence dinosaurů muselo existovat asi 150000 druhů. Z těchto úvah dále vyplývá, že dnes známe jen asi 0,25 všech v minulosti existujících druhů. Můžeme si však zvolit poněkud konzervativnější přístup a zkoumat dinosaury jediného, náhodně vybraného ekosystému, v jediném časovém období. Vezměme si např. Dinosaur Provincial Park v Albertě, kde bylo nalezeno 35 až 50 druhů, žijících tam v období před 77 až 75 miliony let. Ve stejné době žilo dalších 35 druhů v mongolském údolí Nemegt. Ačkoli tyto dvě lokality představují pouze dva z mnoha v té době existujících biotopů, našlo se tam 20 % všech doposud známých druhů dinosaurů. Budeme-li ignorovat skutečnost, že na světě existuje mnohem více nalezišť než zmíněná dvě, pak těch sedmdesát druhů, z nichž každý existoval na Zemi zhruba dva miliony let, naznačuje, že během celé doby existence dinosaurů muselo žít alespoň 5600 druhů. Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti bylo biotopů mnohem více než oba zmíněné, je tento číselný odhad velice nízký. Ať již tedy jakýmkoli způsobem odhadujeme počty všech v minulosti žijících dinosaurů, je nesporné, že jich většina ještě nebyla objevena.
    Dinosauři žili převážně v příznivých klimatických podmínkách, které jim umožnily rozšířit se po celé Zemi, od pólu k pólu. Byla to velice přizpůsobivá zvířata, která zřejmě pronikla do každého vhodného ekosystému. Někdy se populace pod vlivem podmínek rozdělily, jak tomu bylo např. při rozpadu kontinentů nebo při zaplavování nízko položených částí kontinentů mořem. Nové formy se pak vyvíjely v izolaci a pronikaly na další pevniny podle toho, jaká nová suchozemská spojení se mezi nimi vytvářela.
    Protože dinosauři kladli každým rokem velké množství vajec, byl velký počet mláďat zárukou, že alespoň některá z nich přežijí měnící se podmínky, pokud se nejednalo o změny katastrofické, vyvolané podle určitých hypotéz na konci křídy dopadem velkého meteoritu na Zemi.
    V porovnání s jinými skupinami živočichů byli dinosauři v určitých ekologických nikách výrazně zvýhodněni. Ačkoli se savci objevili na Zemi zhruba ve stejné době jako dinosauři, zůstali malými nočními zvířaty po dobu přibližně 140 milionů let, než dinosauři zmizeli. Dinosauři dominovali souším a jen velmi málo se jich vrátilo zpátky k životu ve vodě, aby tam konkurovali krokodýlům, ichtyosaurům, plesiosaurům a mosasaurům. I když do vzdušného prostoru úspěšně pronikli ptakoještěři, blízcí příbuzní dinosaurů, sami dinosauři nakonec úspěšně obsadili i toto prostředí, a to prostřednictvím svých potomků - ptáků.
    Co tedy vlastně vedlo k tak výraznému úspěchu dinosaurů na souši? Dosavadní výzkum tohoto problému se ubíral mnoha směry, které sice už poskytly určitý názor na věc, ale podstata zůstává stále nevyřešena. Anatomické studie ukazují, jak úspěšně se dinosauři adaptovali na podmínky v nových ekosystémech, a to tím, že se jim zvětšovaly rozměry těla, specializoval chrup, vyvinuly rohy a drápy, jak se zdokonalil způsob pohybu a obrany, což je dokumentováno krunýři, bodci a kyji na ocase. Fyziologické výzkumy obohatily paleontologii o některé překvapující informace týkající se rychlosti růstu dinosaurů a jejich metabolismu. Etologické studie zase ukázaly, že dinosauři byli schopni tak složitého chování, jako je například péče o potomstvo a migrace ve stádech, které si obvykle spojujeme jen se savci a ptáky.